HISTORIE OBJEVOVÁNÍ

První návštěvníci

Samotný průzkum ale musel počkat několik dalších let. Mezi první návštěvníky jeskyní patřili jeskyňáři Kurfiřt a Dolenský, kterým se podařilo balvanitým závalem proniknout do Staré jeskyně. Zde také později objevili vstup do jeskyně Překvapení. To už se psal rok 1954. Po objevení jeskyní se do průzkumu podzemí zapojili speleologové z krasové sekce Národního muzea v Praze. Nedlouho nato jeskyňáři pronikli i do druhé části jeskyně – takzvané Nové jeskyně. Tam je ohromila krása podzemního jezera (Jezerní dóm). Počátkem šedesátých let byla již probádána převážná část bozkovského podzemí, které známe i dnes.

Před zpřístupněním jeskyní však čekaly na jeskyňáře ještě dva náročné úkoly. Prvním bylo umělé snížení hladiny podzemních vod. Hladina jezera musela klesnout přibližně o 5 metrů. Největší hloubka jezera byla naměřena v Jezerním dómu – 7 metrů. Druhým úkolem bylo vyhloubení štoly, spojující Starou a Novou jeskyni. Ty byly do té doby na sobě zcela nezávislé. Spojnicí se stal 50 metrů dlouhý, mírně ukloněný tunel, kterým dnes návštěvníci procházejí.

Zpřístupnění veřejnosti

Zpřístupňování jeskyní veřejnosti si vyžádalo tři roky práce v náročných podmínkách. Úsilí se však vyplatilo a po zdárných zásazích již nic nebránilo slavnostnímu otevření, které se uskutečnilo 2. května 1969.

Do dnešní doby zde bylo objeveno přes 1 100 metrů jeskynních chodeb, z nichž je pro veřejnost zpřístupněno 350 metrů. Délkou chodeb se Bozkovské dolomitové jeskyně řadí k největším známým jeskynním systémům v severních Čechách.

V roce 1999 byly Bozkovské jeskyně prohlášeny Národní přírodní památkou a nutno dodat, že se tak stalo po právu. Do roku 2007 si krásy dolomitového podzemí přišli prohlédnout přibližně dva milióny návštěvníků. Tak proč nejít v jejich stopách!?